O mně

Jen pár slov...

Poesie.cz

Příležitostnému veršování se věnuji od roku 2005, tj. více jak deset let. Inspiraci pro svou tvorbu více ztrácím, než nacházím, přesto poesie patří k láskám mým, které patrně nikdy neopustím.

To jen tak na úvod, netřeba již dalších slov. Dále ať za básníka promlouvají jeho řádky, zvláště když čas pozemský je poměrně krátký...

Přeji vám tedy nikým a ničím nerušené čtení, a pokud byste mi náhodou chtěli něco sdělit, pak uvítám vaše případné podněty na emailu:

filip(zav)tynsky.cz

Filip Týnský, 2. 2. 2017

Básně 2017

Čiperný čalouník (C+Č)

Poesie.cz

Čarokrásná Cilka,
čekala Cyrilka,
Cyrilka čiperného,
čalouníka cudného.

Cudný Cyril Čahouník,
černošický čalouník,
často čmáral Cecilce,
čarokrásné cihličce.

Cibulková Cilka,
copatá cihlička,
čile čmárala Cyrilovi,
čipernému čalouníkovi.

Cválal Čahouník,
cudný čalouník,
cválal čapnout Cecilku,
čarokrásnou culilku.

Básně 2017

Janík a Jarmilka (J)

Poesie.cz

Jednooká Jarmilka,
jímala jeřábníka,
jeřábníka Janíka,
jičínského jedlíka.

Jandera Janek,
jódloval Jarmilce,
jižanské jiskřičce,
jak jelimánek.

Jarmilka jásala,
Jarmilka juchala,
Jandera jukal jak jelen,
jeliman játrový - jeden!

Básně 2017

Lichometník (L)

Poesie.cz

Líný loupežník,
Ludvík Lazebník,
lapil libého lékárníka,
lhoteckého lichometníka.

Lékárník lhotecký,
Leopold Ledecký,
léta lichotil lvici,
líbal líbeznou líci,
líci Ludvíkovy laně,
líbal líce Lilianě.

Loupežník lísknul Ledeckému,
lékarníku ledajakému,
lichometník lamentoval,
lásky lživě litoval.

Básně 2017

Maceška (M)

Poesie.cz

Mladý mistr mlynář,
mlynář Mojmír Minář,
macatou Macešku miluje,
moukou milku maluje.

Modrooká Maceška,
milenka malíře,
místního mordýře,
mnoho měsíců mešká.

Mešká, mešká,
matrjoška Maceška,
mazaně mudruje,
mlynáři mailuje.

Malíř Míra,
míní mučit Mojmíra,
má mizernou mušku,
morduje Marušku,
mlékaře medúzku.

Básně 2017

Otík a Olinka (O)

Poesie.cz

Opičková Olinka,
Olinka od Opavy,
okouzlila Otíka,
Otíka od Ostravy.

Otík Otesánek,
obecní otloukánek,
opěvoval Olinku,
obrýlenou otylku.

Olinka opěvovaná Otíkem,
otrávila obejdu otrušíkem,
odmítajíc oslavné ódy,
ódy od otravného Oty.

Omráčený odpadl,
ona Ostraváka oplakávala,
Otíka objetím oživovala,
Otesánek ochladl.

Básně 2017

Plachý Petráček (P)

Poesie.cz

Poštovský panáček,
Přemysl Petráček,
pospíchá právě předat psaní,
psaní pro porybného paní.

Překrásná paní porybného,
půvabná Prokopka Potulná,
původu přímo pochybného,
poběhlice pilně přítulná,
poděkuje Petráčkovi,
poštovskému panáčkovi.

Poté po Přemkovi pokukuje,
plachého Petráčka provokuje,
provokuje poddajného prosťáčka,
píseckého poštovského panáčka.

Posléze Přemek přiskakuje,
pohledné poupě poceluje,
poté poběhlice poskakuje,
poslušného pána pomiluje.

Básně 2017

Žalující Žofka (Z+Ž)

Poesie.cz

Žatecký zahradník,
Zbyšek Zákopčaník,
zaskakuje za ženou Zubíka,
známého zuřivého zlatníka.

Zubíkova žádostivá žena,
zpěvem Zbyška zasažena,
zcela zuje zahradníka,
zkušeného záletníka.

Žofka ze Žacléře,
žena zlého žháře,
žaluje zlatníkovi,
žárlivci Zubíkovi,
že záletný zahradník,
Zbyšek Zákopčaník,
za ženou zaskakuje,
Zubíkovou žongluje.

Zubík zbije Zákopčaníka,
žádostivého záškodníka,
záhy žíní žehrá ženě,
Žatcem záletnici žene.

Básně 2014

Na březích naděje

Poesie.cz

Žil docela sám,
jen s tváří letitých vrásek,
přivozených od povětrných dam,
těch falešných lásek.

Ač na pokraji osmé dekády,
cítil se stále mladý,
když ke břehu se vydával,
aby hned zjitra,
dnes nebo zítra,
jí zamával.

Zamával jí na uvítanou,
žádné sbohem - či na shledanou,
až jednoho rána připluje,
pokud světem ještě putuje.

Léta plynula jako moře,
na jehož březích bylo tak dobře,
byť cesta k nim se prodlužovala,
jak vráska k vrásce sedala.

Jsi?
Kde jsi?
Štěstěno,
štěstěno...
...naposledy vysloveno.

Básně 2014

Ostrůvek měsíčního svitu

Poesie.cz

Řeka obeplouvá ostrůvek malý,
na němž malí i velcí si hráli,
za lednových paprsků svitu,
teď ale už jen tma,
stoupající ode dna,
zdá se být tu.

Tu v místě mrazivého klidu,
pod tichou lunou,
zářně úplňkovou,
zde, kde bylo toliko lidu.

Občas procitne jen zvon,
který odbije pozdní tón,
avšak bílé stromoví,
jež objímá ostrůvek,
ani pramálo nepoví,
byť jen pár slůvek.

Tu v místě mrazivého klidu,
s hlubokou nocí spjat,
červánky dávno šly spát,
zde, kde živého není vidu.

Přese všechno je tu krásně,
až se chtějí veršovat básně,
na ostrůvku měsíčního svitu,
v pozdní době skrytu.

Básně 2014

Poslové tajných přání

Poesie.cz

Petardy již doznívají,
a za oknem potají,
vločky sněhové,
tak nádherně snové,
tiše cinkají.

Cinkají docela tiše,
sotva jich je slyšet,
jelikož přináší přání,
během tvého zdání,
až z nebeských výšek.

Přání od jednoho člověka,
nemusí být ani zdaleka,
který sní pouze o tobě,
v této novoroční době.

Za oknem potají,
kdy oči ještě snívají,
vločky tiše cinkají,
a o touze,
si dlouze,
jen špitají.

Básně 2013

Bílý žebřík

Poesie.cz

Krátce po dešti májovém,
v odpoledni květnovém,
světlo opět zalilo ulice,
jimiž putovaly dvojice,
štěstím - spojeni za ruce.

Na straně protější,
k níž bílý žebřík se vinul,
cosi člověka náhle potěší,
až by se k nim,
jen a jen k nim,
s láskou přivinul.

Alespoň na okamžik pouhý,
plout ve vodách dosud neznámých,
skýtajících jistě mnoho touhy,
touhy v těch očích nepoznaných.

Dlouze hleděli na sebe,
aniž by se dříve poznali,
zatímco modralo nebe,
pod kterým,
snově májovým,
harmonikáři hráli.

Mezi nimi tiše tančil čas,
na žebříku bílém,
že sotva vnímali tikotu hlas,
v čase tak milém,
milém a neopakovatelném.

Nadešla však chvíle nevyhnutelná,
kdy na semaforu padla zelená,
s níž byla dívka dosud vzdálená,
ve spěchajícím davu,
bez jediného pozdravu,
mi navždy ztracena.

Básně 2013

Letní nábřeží

Poesie.cz

Léto plavilo se labskou hladinou,
jež objímala malebné nábřeží,
to, kde čas tak nádherně běží,
a kudy něžně plynul s dívkou mou,
poetova srdce - provždy jedinou.

Zapadající červencové paprsky,
s vůní naší společné lásky,
šimraly Tvé jemné tváře,
když loučila se - denní záře.

Svitu noci se měsíc ujal,
a básník svou múzu objal,
zatímco řeka tiše plynula,
ach, kéž by ta chvíle,
v náruči mé milé,
kéž by nikdy - nepominula.

Ta noc patřila pouze nám,
stoupali jsme až k výšinám,
k výšinám nebeským,
život s Tebou - je tak hezký.

Básně 2013

Ve stínu stromů

Poesie.cz

Jak božské ticho tu jest,
přestože sem vede tuze cest,
jež počínají neznámo kde,
ale vždy končí právě zde.

V místě rajského klidu,
pod modrým i plačícím nebem,
přitom je tu stále toliko lidu,
ať již vládne leden,
či panuje duben.

Nikdo se odtud nevrací domů,
všichni spočívají ve stínu stromů,
a pokud sem občas hudba zavítá,
nikdo nového nájemníka,
byť dobrého společníka,
ani rukou nepřivítá.

Jak netaktní a nezdvořilé,
řekli by si jistě mnozí,
ale žádný tu již není při síle,
natož aby slyšel odjíždět vozy,
které se prázdné vrací domů,
zatímco oni,
dnes, zítra i loni,
zůstávají ve stínu stromů.

Básně 2013

Vltavská noc

Poesie.cz

Den se již odebírá spát,
on však nepřestává hrát,
tu skladbu, jíž má rád,
byť jeho oči,
ponořené stále v noci,
nikdy to nedají znát.

Není tu už žádných lidí,
ty on stejně nevidí,
a tak nad vltavskou hladinou,
osamoceně - bez potlesku,
švitoří tón s tóninou,
jen za luny lesku.

Lesku s bledým svitem,
jejž doprovází hvězdný rej,
prosím, jen mistře dále hrej,
tu skladbu s něžným citem.

S citem slepého houslisty,
který nepoznal notové listy,
nýbrž pouhé turisty,
jdoucí po mostě Karlově,
rajských tónů ostrově.

Básně 2013

Zimní lucernička

Poesie.cz

Když pohasne dne svit,
chce se mi za vámi jít,
pryč z temnoty vleklého času,
již abych spatřil tu krásu.

Úžas nad snícími korunami,
zas potkat se s vámi,
lucerničky života mého,
spícím srdcem - zmítaného.

Pouliční záře vás překrývá,
však už jen krůček zbývá,
a jeden druhého opět zříme,
zatímco město - tiše dříme.

V němém úžasu,
vystoupal jsem,
za hluboké noci jasu,
až právě sem,
pod tu nebeskou krásu.

Krásu zimních hvězd,
jíž nechávám se unést,
že ani nevnímám tlukot života,
když polárka oblohou,
chladnou, ale kouzelnou,
se jen tak - mihotá.